Odvysílali o nás na Stream.cz v pořadu Vyrobeno v Česku. Shlédněte video, nebo si přečtěte přepis rozhovoru níže.

Mulier – Porcelánové zásuv ky a vypínače mnoha tvarů a barev

Obklopuji nás každý den, vstáváme s nimi i usínáme. Vdechují život světlu. Ano, mluvím o vypínačích. Na ty porcelánové se podíváme dnes ve vyrobeno v Česku. Stačilo pár měsíců na trhu, aby se o firmě Mulier dozvěděli všichni, kdo se zamilovaly do zásuvek a vypínačů. A k podnikáni opět dopomohla náhoda. Lucie Javůrková a David Richtr si koupil dům za Prahou, a protože se jim nelíbili plastové zásuvky zkusili si vyrobit své vlastní z keramiky.

Jak vás napadlo, že budete dělat porcelánové zásuvky?

My jsme si se ženou koupili byt ve starém bytovém domě a ujali jsme se ho rekonstruovat. Tak já tam sedím a klepu nějakou cihlu a Lucka říká: „ Jé, tady je ta plastová zásuvka kulata stara, já bych je udělala porcelánový“ Říkám: „Tak jo, udělej je porcelánové“

A ona s tím pracovala s porcelánem keramikou?

Pracovala s porcelánem, vyráběla v tradiční dílně keramiku, užitnou keramiku, hrnečky, talířky. Znala materiál a měl s tím zkušenosti. Tak proste řekla ze to udělá. Já jsem tomu nevěnoval nějakou vetší pozornost Říkám: „Tak to udělej“

Jak dlouho trvalo, než od toho nápadu jste začali prodávat a vyrábět tady v dílně?

Od prvotního nápadu kdy se na tom začalo pracovat, kdy po půl roce se na tom začalo pracovat víc a společnými silami. Až po atestace, schváleni a začátek prodeje to trvalo cca 5 let. Jelikož to nebyl byznysový projekt, kde bychom si načmáraly. Tady to, to, to musíme udělat. Protože to kdybychom, věděli, co všechno musíme udělat, nevím, jestli bychom do toho šly. Furt to přicházelo, ještě musíme tohle a tohle. Nejsložitější bylo to cely vyvinout. Původně začaly dělat z točírenské hlíny, kdy už jsme to měli hotové. To je běžná hlína, ze které se dělá keramika. Zjistily jsme, že je to moc měkké, protože se nám to uštipovalo ze zásuvek. Glazura neměla pořádnou tvrdost. Takže když už jsme to měli hotovy a že bychom mohly jít na trh. Tak jsme zjistili ze to nepůjde a budeme muset vzít jiný materiál. Jiný materiál má jiné teploty, jiný způsob výroby. Ne radikálně, už jsme měli zkušenosti, ale všechno se muselo jako od znova.

Jak jste potom první výrobky dostaly zákazníkům?

K zákazníkům jsme to dostaly vlastně tak, že jsme to klasicky začaly ukazovat a dělat aktivní marketing co se týče webu, Facebooku. Každý náš zákazník, který má zájem o naše produkty má možnost vidět přímo ten produkt, který by si chtěl koupit. Máme dřevěné prezentační kufříky a ty zasíláme. Protože ono přijít do show roomu je jedna věc, ale když mate dlaždičky za kuchyní už nalepeny a podlahu doma položenou, tu si nevezmete sebou. Proto od nás dostanete kufřík, na dobírku, řeknete: „Mě se libí tahle hněda a modra.“ Já vám je tam dam a vy si je na 14 dní půjčíte domů. Přímo si to dáte na dlažbu a řeknete: „Tak co, mamo, jsou dost pěkné?“ „Jo jsou. Ne, nejsou, vezmeme ty druhé“

Jste schopni vytvořit zákazníkovy barvu opravdu na míru?

Určíte. Děláme glazury na přáni. Je to poměrně složitý obor, řekl bych. Nedá se to míchat jako pastelky, někdy to děla barvy úplně jiné. Ale vždycky je to pro nás vyzvou a snažíme se vyhovět. Z velké části se to vede. Ale když řeknete, že chcete tuhle barvu, nedokážu slíbit hned, ano takovou hle barvu vám dodáme, ale vždycky uděláme vzorek ukážeme zákazníkovy a zjistíme jestli jsme dobře, nebo vedle. A můžeme jít dál zkoušet, vždycky se snažíme vyjit vstříc. Ale musím říct ze vzhledem k množství těch barev, které dodáváme, tak není časté, že by se zákazník pídil po nějaký další barvě. Většinou si dokážou vybrat z našeho běžného sortimentu, protože tam je vice jak 20 barev a každé se mezi sebou dají kombinovat.

Vy jste tady ve čtyřech. Kolik třeba vyrobíte těch zásuvek a vypínačů za měsíc dejme tomu?

Je to hodně individuální podle druhu a podle toho jak si moc zákazník vymysli, ale v současné době naše produkce jsou stovky.

Vy upozorňujete, že nejste retro. Co tedy jste, protože ono to působí jako zásuvky a vypínače které si tak pamatujeme a říkáme tomu retro ?

Ano je to pro nás důležitý slovíčko, protože to tak lidi hledají a nazývají, ale já říkám, že nejsme retro. Retro je ten kulatý vypínač, který je bílý. Ale mi máme další designy a máme mnoho barev, které dříve vůbec nevyráběli. Takže my jsme současní a vysvobozujeme ze spárů plastu.

A co ty zámky?

Tam si myslím, že patříme. Do některých se nám už podařilo namontovat. Patříme také si na staré město, patříme do starších domů.

Kdybyste mel říct recept na to jak se vyrábí zásuvky?

Ty naše vyrábíme z porcelánové hmoty, která se da přirovnat asi k formele. Takže to zná asi každý. Ze školky si to asi nepamatuje, ale formelu zná. Z téhle porcelánové hmoty připravíme polotovary, které se následně ještě různými způsoby ještě zajímývají, brousí a upravuji tak, aby byly hezké a hladký. Potom polotovary dáme do pece, kde se takzvaně přežehnou, to je první vypal. Potom jsou tvrdší a hezčí. Takový polotovar se následně naglazuje, nanese se na příslušná glazura a opět se da do pece. Tentokrát již na ostrý vypal. Trvá to cca 40 hodin. Od vložení a zapnut až po zchladnutí, kdy na to můžeme zase sáhnout. Pak už z toho jsou ty krásné barevné kusy, které se pak převážejí na konečnou kontrolu do montéry, na balení a později k zákazníkovi.

Všude vidím vaše logo. Co je vlastně Mulier ?

Mulier je naše značka vypínačů a zásuvek, protože když už jsme věděli, že bychom je chtěli prodávat. Tak jsme věděli, že bychom chtěli mít nějakou značku, že chceme, aby ta značka souvisela. Google nám řekl, že Mulier je latinsky žena

Žena a zásuvka?

Ano. Nám to tak souviselo. Byly volné domény, líbilo se nám to. Ač víme, že to má své problémy, protože tam každý hledá ü a dvě L. Ale vybrali jsme si to jako vhodné jméno. A tak jsme Mulier.

Na co jste zatím nejvíc pyšní?

Celá ta značka vznikla naprosto organicky a postupně. Museli jsme každou věc vymyslet. Každý design vybrat a vyvinout a vybrat všechny barvy, které v současné době prodáváme a postupně přidáváme. Takže nás největší úspěch je asi to že v současné době dokážeme tvořit nějakou produkci, lidi z ni mají radost. Dokážeme tady zaměstnávat lidi, kteří tady mají prací a cely projekt nás uživí. Celkově rozdáváme tu radost a lidé si to kupují jako dárek. To je asi naším hlavním úspěchem.

V Neveklově už mají návod na spokojeny život, jestli ho chcete znát taky tak se podívejte do bonusu, já se na vás budu těšit zase příští pondělí ve vyrobeno v česku.

BONUS: Mulier – Od softwarové firmy ke krásným produktům, které rozdávají radost

Teďka teda děláte porcelán, ale co jste dělal předtím?

Předtím jsem byl ředitelem softwarové firmy. A Lucka vyráběla keramiku, ale ještě před tím samotným procesem, než jsme začali něco s tím vymýšlet, tak prodávala v obchodě.

Ale to pro vás musel být obrovský rozdíl, softwarová firma versus keramika a porcelán. Jste teď spokojenější?

Já jsem spokojenější výrazně, protože teď děláme krásné produkty, které jsme dělali předtím taky, ale ten současný produkt je mnohem jednoduší. A hlavně je to věc, kterou jsme nešli dělat kvůli penězům, ale jako zájmovou věc, která postupně přerostla v obchod. Předtím to bylo velice únavné, protože to bylo spoustu telefonů, spoustu ježdění a obrovské množství zákazníku. Dneska je to takové rozdávaní radosti. Každý, za kým přijede, si tu věc kupuje proto, že si chce udělat radost, kupuje si jí dárek. Předtím jsem dělal věci, které si lidi kupovali z nutnosti, za účelem vydělání peněz, takže i ten přístup k tomu byl jiný.

Kdybych vám tenkrát řekla, co všechno vás bude čekat, šel by

ste do toho znovu?

Kdybyste mi řekla, co mě bude čekat, tak bych do toho šel, ale kdybych si namaloval na papír, co všechno pro to musím udělat. Kdyby to byl byznys projekt, u kterého bych si udělal plán a rozepsal si to, tak se obávám, že bych se nedokázal odhodlat, abych tohle všechno dokázal obětovat a jít do toho.

Ale asi byste už nyní neměnil.

Když vím, co je teď, tak bych do toho šel. Nás to strašně baví, děláme to rádi. Každý den chodíme rádi vymýšlet dál a dělat další nové věci.